University of Virginia Library

Search this document 
The Original Chronicle of Andrew of Wyntoun

printed on parallel pages from the Cottonian and Wemyss mss., with the variants of the other texts: Edited with introduction, notes, and glossary by F. J. Amours

collapse sectionII, III, IV, V, VI. 
collapse section 
 I. 
 II. 
 III. 
 IV. 
 V. 
 VI. 
 VII. 
 VIII. 
 IX. 
 X. 
 XI. 
 XII. 
 XIII. 
 XIV. 
 XV. 
 XVI. 
 XVII. 
 XVIII. 
 XIX. 
 XX. 
 XXI. 
 XXII. 
 XXIII. 
 XXIV. 
 XXV. 
 XXVI. 
 XXVII. 
 XXVIII. 
 XXIX. 
 XXX. 
 XXXI. 
 XXXII. 
 XXXIII. 
 XXXIV. 
 XXXV. 
 XXXVI. 
 XXXVII. 
 XXXVIII. 
 XXXIX. 
 XL. 
 XLI. 
 XLII. 
 XLIII. 
 XLIV. 
 XLV. 
 XLVI. 
 XLVII. 
 XLVIII. 
 XLIX. 
 L. 
 LI. 
 LII. 
 LIII. 
 LIV. 
 LV. 
 LVI. 
 LVII. 
 LVIII. 
 LIX. 
 LX. 
 LXI. 
 LXII. 
 LXIII. 
 LXIV. 
 LXV. 
 LXVI. 
 LXVII. 
 LXVIII. 
 LXIX. 
 LXX. 
 LXXI. 
 LXXII. 
 LXXIII. 
 LXXIV. 
 LXXV. 
 LXXVI. 
 LXXVII. 
 LXXVIII. 
 LXXIX. 
 LXXX. 
 LXXXI. 
 LXXXII. 
 LXXXIII. 
 LXXXIV. 
 LXXXV. 
 LXXXVI. 
 LXXXVII. 
 LXXXVIII. 
 LXXXIX. 
 XC. 
 XCI. 
 XCII. 
 XCIII. 
 XCIV. 
 XCV. 
 XCVI. 
 XCVII. 
 XCVIII. 
 XCIX. 
 C. 
 CI. 
 CII. 
 CIII. 
 CIV. 
 CV. 
 CVI. 
 CVII. 
 CVIII. 
 CIX. 
 CX. 
 CXI. 
 CXII. 
 CXIII. 
 CXIV. 
 CXV. 
 CXVI. 
 CXVII. 
 CXVIII. 
 CXIX. 
 CXX. 
 CXXI. 
 CXXII. 
 CXXIII. 
 CXXIV. 
 CXXV. 
 CXXVI. 
 CXXVII. 
 CXXVIII. 
 CXXIX. 
 CXXX. 
 CXXXI. 
 CXXXII. 
 CXXXIII. 
 CXXXIV. 
 CXXXV. 
 CXXXVI. 
 CXXXVII. 
 CXXXVIII. 
 CXXXIX. 
 CXL. 
 CXLI. 
 CXLII. 
 CXLIII. 
 CXLIV. 
 CXLV. 
 CXLVI. 
 CXLVII. 
 CXLVIII. 
 CXLIX. 
 CL. 
 CLI. 
 CLII. 
 CLIII. 
 CLIV. 
 CLV. 
 CLVI. 
 CLVII. 
 CLVIII. 
 CLIX. 
 CLX. 
 CLXI. 
 CLXII. 
 CLXIII. 
 CLXIV. 
 CLXV. 
 CLXVI. 
 CLXVII. 
 CLXVIII. 
 CLXIX. 
 CLXX. 
 CLXXI. 
 CLXXII. 
 CLXXIII. 
 CLXXIV. 
 CLXXV. 
 CLXXVI. 
 CLXXVI. 
 CLXXVII. 
 CLXXVIII. 
 CLXXIX. 
 CLXXX. 
 CLXXXI. 
 CLXXXII. 
 CLXXXIII. 
 CLXXXIV. 
 CLXXXV. 
 CLXXXVI. 
 CLXXXVII. 
 CLXXXVIII. 
 CLXXXIX. 
 CXCI. 
 CXCII. 
 CXCIII. 
 CXCIV. 
 CXCV. 
 CXCVI. 
 CXCVII. 


110

Thus happinnit till him of his lame.
And a gud knycht Patrik þe Grahame,
That had travalit beȝond þe se
Till eik his priss and his bounte,
Herd speke of his iusting gretly,
And sped him þidder in gret hy,
And come þare on þe toþer day.
Than Richart Talbot can him pray
To serue him of thre courss of were,
And he him grantit but dangere.
Sone eftir samyn can þai ryne;
The Talbot on had platis twyn,
And throu þaim baith his speire he baire,
And in þe breist ane insche and mare.
Had he iustit as cunnand wes,
He had bene dede in to þat place.
Off þare coursis þai ran na ma,
Na nane had mare harme of þai twa.
Bot þe Talbot can him requere
To be with him at þe suppere.
He assentit, and quhen þai were
Sittand best at þe suppere,
Thare salust þaim a cumly knycht,
That semyt stout, bald and wycht.
Amang þaim all sittand þare,
At Schir Patrik thre courss of were
He askit him for cumpany,
And he, as bourdand, said smethly:
“Man, will þov haif of me iusting?
Ryss vp to morne in þe mornyng,

112

And heir þi mess weill, and schrif þe;
And þov sall weill deliuerit be.”
Thareof he maid him na gabing;
For on þe morne at þe iusting
He baire him throu þe body quyte,
And he deit of þe dynt full tyte.
This wes apon þe thrid day.
And quhen iustit ilk ane had þai,
The harrotis þan vpon þar wiss
That did weill þare were gevin þe priss,
On baith þe halfis to wyn þaim meid,
That baire þaim best, eftir þar gud deid.
The lordis gaif assent þartill,
And ordanit wiþ þar alleris will
That Inglis suld þe Scottis priss,
And þai þaim on þe samyn wiss.
The Inglismen þe priss gaif þan
Till ane þat thre haill courss ran
Foroutin hurt; bot Scottis men
Avisit þaim all samyn þen,
And till þe knycht þe priss gaif þai
That smat William þe Ramsay
Throu out þe heid, and be þis skill
Thai schew it till enforss þar will:
Thai said it wes iusting of were,
And he, þat mast ingreffit þere,
Suld haif þe gretest price, with þi
That he engreiffit honestly.
Than said þe harraldis halely
The dome wes suthfast and worthy;

114

“Bot ȝit,” quod ane, “methink perfay
That he þat a knycht ȝisterday
Slew, and ane oþer to day, þe priss
Suld haif, Schir Patrik Grame þat is;
For had þe Talbot, as talȝeit was,
Iustit, he had deit in þat place.
As to þis price gevin, forthy
I hald him deid all vtraly.”
On þis wiss spak þat herrot þare;
Bot for þe price wes gevin are,
Thai wald repell it be na way.
And þan þe noble erll can say:
“I trow it hes bene seildin sene
That iusting of weire þus hes bene
Continewit thre dais, and þe priss
Gevin, as I now trow, on þis wiss.”
He festit þe iustaris þat day
That on þe morne [þan] went þar way.